Arteficiální menopauza
Definice a rozdělení: Arteficiální nebo indukovaná menopauze je definována jako ztráta menstruace, která následuje po chirurgickém odstranění obou ovarií s hysterektomií nebo bez hysterektomie, a nebo iatrogenním zničením ovariální funkce radioterapií nebo chemoterapií. Termín chirurgická menopauza odpovídá chirurgickému výkonu bilaterální ovariektomie u dosud menstruujících žen. Bilaterální ovariektomie je nejčastější příčinou chirurgické menopauzy. Hysterektomie bez ovariektomie sice vede k trvalé amenoree, ale ne k menopauze v pravém slova smyslu. Ženy po hysterektomii mohou mít normální ovariální produkci estrogenů až do nástupu fyziologické hormonální menopauzy. Po prosté hysterektomii ale ovaria přicházejí o část svého krevního zásobení a k vyhasnutí činnosti ovarií dochází dříve.
Důsledky: U žen po chirurgicky indukované menopauze bezprostředně končí fertilita, u ostatních typů arteficiální menopauzy může fertilita vymizet ihned nebo po několika měsících. Radiační indukovaná menopauza vzniká následkem vystavení ovarií záření, nejčastěji při aktinoterapii zhoubných nádorů, jako třeba při léčbě karcinomu čípku děložního. Chemoterapie může způsobit i těžké poškození obou ovarií, která pak nejsou schopna produkovat estrogeny na hladinách potřebných k udržení menstruace. Tato menopauza nevzniká náhle jako chirurgická, ale většinou jí předcházejí i měsíce trvající nepravidelnosti menstruačního cyklu typu oligomenorea a hypomenorea. V závislosti na věku a druhu chemoterapie se ovariální funkce může časem obnovit.
Klinický obraz: Odstranění vaječníků - kastrace - je závažným výkonem, majícím bezprostřední dopad na kvalitu života v podobě akutní symptomatologie, kterou souborně označujeme jako postkastrační syndrom. Ten se později manifestuje jako estrogen-deficitní syndrom s postižením sliznic a metabolický syndrom charakterizovaný dyslipidémií, arteriosklerózou a osteoporózou. Symptomatologie je stejná jako u klimakterického syndromu a estrogen-deficitních syndromů. Vedle vazomotorických symptomů převládají závažnější příznaky nedostatku estrogenů. Jsou to atrofické změny na sliznicích, ochabnutí podkoží, svalstva a pojiva, kardiovaskulární nemoci a osteoporóza. Klinický obraz syndromu doplňuje celková únava a psychické potíže, projevující se zhoršením nálady, depresivními stavy, nespavostí a poruchami paměti.
Bylo prokázáno, že kastrace ve fertilním věku zvyšuje riziko infarktu myokardu, osteoporózy a zlomenin. Riziko je tím větší, čím dříve ke kastraci dochází.
Prevence a léčba: Jedinou možnou prevencí a léčbou postkastračního syndromu s konečným důsledkem kardiovaskulárních nemocí a osteoporózy a do jisté míry i demence v pozdějším věku je léčba estrogenního deficitu dlouhodobou, často doživotní hormonální terapií. Hormonální terapie by měla trvat nejméně do věku předpokládané fyziologické menopauzy, to jest do 51 let. V dalším pokračování hormonální léčby se řídíme individuálním zdravotním stavem pacientky a rizikovými znaky, indikujícími pokračování léčby nebo naopak její vysazení. K léčbě akutních vazomotorických a psychických symptomů a k prevenci metabolického estrogen-deficitního syndromu zpravidla vystačíme s nízkodávkovou estrogenní léčbou (perorálně 1 mg denně, transdermálně 25 ug denně, konjugované estrogeny v denní dávce 0,3 mg). Nízkodávková hormonální léčba by měla být zahájena co nejdříve po kastraci. I nízká dávka estrogenu má pak kardioprotektivní i osteoprotektivní účinek v pozdější době. K prevenci a léčbě je vhodný i subkutánní implantát estradiolu, zajišťující estrogenní substituci po dobu 6 měsíců. Při indikaci ovariektomie je s výhodou provést současně hysterektomií, umožňuje to léčbu samotnými estrogeny bez progestogenu. Tato léčba má menší riziko vůči prsu a je účinnější v kardiovaskulární prevenci.
